Výstava k 25letům trvání Literárního klubu Petra Bezruče Frýdek-Místek ve Muzeum Beskyd

Literární klub Petra Bezruče Frýdek-Místek dává o sobě vědět –

-       nyní knihou Dajany Zápalkové HLEDÁNÍ

Křest knihy proběhl v úterý 5. dubna v kavárně U Koziček ve Frýdlantě n./O., kde se členové klubu sešli na své pravidelné členské schůzi. Představení autorky a její nové knihy se ujala Pavlína Kollárová:

„S autorkou jsme se blíže poznaly před několika lety, když jsem poprvé přišla na schůzku literátů a Dajana se mne ujala a přivítala mě mezi autory Literárního klubu Petra Bezruče. Já, nováček, a ona již zkušená básnířka a pravá ruka pana profesora Olivy, kterému pomáhala s vedením klubu, a jehož roli později převzala. Již tenkrát měla ochranitelskou ruku nad všemi, kteří svůj život spojili se psaním. Snad k tomu všemu přispělo Dajanino dětství v rodině, která odjakživa milovala literaturu, zpěv, národní zvyky, a kde jí rodiče vtiskli do života pozitivní pohled na svět, na lidi a dění v něm se sílou být tomu vždy nápomocná. Když se vysloví jméno Dajana, mnozí si vybaví, kde všude ji mohou potkat, ať už jako knihovnici v místní knihovně v Bašce, či mezi přáteli v hodoňovickém Čendaspolku, kde každý rok pořádá přípravu Hodoňovického masopustu, aby spolu s ostatními oživili a zachovali tuto lidovou tradici. Blízká je jí spolupráce s lašským králem a jeho družinou či  s Lašským smíšeným pěveckým sborem v Bašce. Kulturní dění je pro Dajanu stejně důležité jako dobrý chléb a čistá voda pro každého člověka. Proto je často přítomná nejrůznějších literárních podvečerů, autorských čtení a křtů nových knížek. 

Sbírka básní Hledání je jejím nejnovějším počinem. Čtenáři jsou zde předloženy vyzrálé a dospělé verše ženy, která hledá smysl lidského života a všech jeho odstínů. Autorka pátrá ve vzpomínkách, v lásce, v nesmlouvavé realitě, ale i ve svém romantickém srdci a duši. Když jsem sbírku přečetla, pochopila jsem, že Dajana našla svůj svět v básních a čtenář v básních najde Dajanu, stejně, jako jsem ji našla já. Tohle Hledání je naplněno potěšením v dnešním uspěchaném světě,“ dodala Kolárová a společně se dvěma dalšími klubovými kolegyněmi knihu pokřtily a popřály jí příznivý ohlas u čtenářů. Pavlína Kollárová

 

 

Červnová členská schůze se koná  v úterý 14. června od 15.30h v kavárně U Koziček (bývalý hotel Beskyd) ve Frýdlantě n./O. 

 

Srdečně zve předsedkyně

 

 

 

 

Březnová schůzka se nesla ve znamení křtu knihy Zdeňka Hledače: Od zítřka nelžu.

Přivítali jsme hosta, historika Petra Juřáka, který nám představil své poslední dvě vydané knihy: Ve stínu Lysé hory a Údolí řeky Ostravice, které jsme si měli možnost i zakoupit.

 

Zdeňek Hledač  – Od zítřka nelžu

Zdeněk Hledač, člen Literárního klubu P. Bezruče Frýdek-Místek, ostravský básník, textař, spisovatel, bezdůvodný optimista mírně zasmušilé povahy – jak o sobě sám říká, nám po dvouleté odmlce přináší novou sbírku básní. A je jako to probouzející se jaro – plná vášní, citů, rozbouřených endorfinů, které je třeba mnohdy krotit. Vyráží dobýt svět – úspěch má na krajíčku, následuje svoje vzory, je živ – navzdory, že je mu padesát!

Ve stovce básní z let 2020-2021 v knize najdeme témata, která poukazují na jeho životní rozpoložení  - to rozmlouvá s anděly, kterým vzali křídla a padají z nebes, slibuje, že nebude lhát a pak bude moci klidně spát… Kouše se do rtu, ale i úsměv přes celou hubu má, bryndá „černý kafe“, když chce napsat báseň sladkou, vzletnou. Život po něm práská bičem a on, v zoufalé snaze vklouznout do bezpečí, tulí se rád v ženský klín. Vzpomíná mládí, své dcery, pro něhož to jsou navždy princezny, vzpomíná rozchody, vlastní pitomosti, též přírodu – matku všeho živého, která se, dle něj, na něm vyřádila. Jak to autor myslí? Zkoumá svoji tělesnou schránku, jednotlivé orgány, které podrobuje až přílišné kritice, a k tomu užívá i ostřejšího výrazového slovníku, čemuž každý čtenář nemusí být nakloněn.

Zdeněk Hledač ale chytil štěstí za pačesy, má rád „svý jistý“, štěstí se musí držet v pěsti, mihne se totiž, dle autora, jednou za sto let… Život uděluje kopance, ale s nadějí je třeba jít dál – vesele a bez obav, nesmí se přece utíkat dírou v plotě!

Věřím, že ani vy od nové knihy Zdeňka Hledače neutečete, ba naopak, že se do ni více ponoříte. Třeba ji budete muset přečíst vícekrát, abyste doznali správného pochopení, myšlenkových pochodů autora.

Kniha vyšla v nakladatelství Nová forma s.r.o. a lze ji zakoupit v internetovém knihkupectví www.kniznieshop.cz. 

                                                   Za Literární klub P. Bezruče F-M Dajana Zápalková, předsedkyně

 

POZVÁNÍ

- na členskou schůzi literátů, která se koná v úterý 1. března 2022 od 15.30h v rest. Park ve Frýdlantě n./O.

Budeme křtít knihu Zdeňka Hledače a přivítáme milého hosta, historika Petra Juřáka z Muzea Beskyd ve F-M.

Určitě přijďte!

Srdečně zve předsedkyně

 

LKPB - schůzka .2. - křest knihy Bohumíra Vidury - Protkaná země

 

 

Milí literáti - dobrá zpráva pro nás všechny!

Můžeme se setkat v úterý 1. 2. 2022 na své členské schůzi od 15.30h v rest.Park ve Frýdlantu.

představíme novou knihu B. Vidury, vezměte svoji novou tvorbu...

Určitě přijďte! Zve předsedkyně.

Protkaná země Bohumíra Vidury je na světě

Před koncem roku 2021 spatřila světlo světa z nakladatelství Moravapress dlouho očekávána útlá knížka poezie Bohumíra Vidury  z rázovitého ostravského regionu s názvem Protkaná země. 48 básní s tématikou „Černé Ostravy“ je zde řazeno do dvou oddílů – Z hlubin a Po šichtě.

Jak autor vnímá město, kde okna zabili prkny a paprsek slunce nepronikal, i když na římsách kvetly pelargonie? Toulá se úzkými uličkami, nad nimiž šlehala struska, do oken svítily plameny z hutě. Ocelové město se choulilo pod těžními věžemi pod kouřovou clonou, voda v řece černá jako bota tekla do moře ze zajetí komínů. I přes tvrdou práci dokázaly těžké mozolnaté ruce havíře laskat ňadra žen a vykřesat vášně, co dotýkaly se mnohdy hvězd… A v sídlištních hospodách cinkaly půllitry, slovní třenice rozvášněných tváří havířů s prachem v očích byly častými obrazy města.

Nad Ostravou kdysi …

Vozíky s uhlím

bloudily vzduchem

ve větru i dešti

v lanovém převisu

nad městem jako přelud

z hlubin do nebe

vezly i duše

co chtěly se vznést

z prachu blíž slunci

občas ukáplo černé krve

na zvrásněnou zem

aby probouzela k životu

třeba i po kapkách

v půllitrech co cinkaly o sebe

v mozolnatých rukách

v hospodách pod haldami.

Ve druhém oddíle knížky – Po šichtě - je vykreslen obraz tehdejší Ostravy, když zrovna havíři nefárali. Co dělali? Srocovali se jako vrány před hospodou po noční šichtě, aby spláchli prach. Jsou zde vykresleny i jiné postavy – pradleny, co hnětly oděvy svých mužů, trumpetista, z jehož těžkých prstů zněly marše i valčíky, ale i jiní tvrdí Ostraváci, co na „rezavém vůzku“ vozí železo a takto získané peníze utopí ve vodce či s přítulnými ženami. Jsou to lidé „volní jako ptáci“, žijí si svůj život navzdory běžným zvyklostem.

Bohumír Vidura svými verši složil poklonu Ostravě, kde prožil část svého života. Jistě jimi osloví mnoho Ostraváků, ale i dalších čtenářů, kteří znají toto „naše Ocelové město“ či jak on jej nazývá – „Protkanou zem“ - jako území černé, špinavé, rázovité město hald, komínů a těžních kol… Věří také, že vítr zavěje a rozežene šedé mraky a okno zase bude moci býti dokořán, budou dokonce bít zvony pro hodinu H i bujnou kratochvíli … (báseň Hodina H).

Již se tak stalo – dnešní Ostrava vzkvétá, je k nepoznání  - ostatně o tom svědčí zapojení se do soutěže Evropské hlavní město kultury (v r. 2015). Co na tom, že tento boj s Plzní prohrála? Realizuje své „zelené“ projekty, aby se zde všem žilo dobře. Dajana Zápalková

Prosincová schůzka literátů, která se konala v Knihovně Baška, byla zpestřena programem, a sice - družina lašského krále spolu s Olgou Szymanskou předvedla pásmo sestavené ke 100. výročí narození Olgy Tlučkové - zakládající členky LKPB. Děkujeme protagonistům za nevšední zážitky s možností zavzpomínat si na členku klubu, na její verše, život. Vše propojené lidovými písněmi vytvořilo neobyčejně zdařilý celek, jež vytvořil věrohodný obrázek této lidové básnířky. Děkujeme!

Vážení literáti,

protože v rest.Park mají omezenou pracovní dobu (jen do 15h) díky covidovým opatření, členská schůze LKPB se proto v plánovaném termínu 7.12. uskuteční od 15.30h v knihovně Baška.

prosím o potvrzení účasti, abych mohla zajistit alespoň malé občerstvení.

Děkuji za pochopení. Těším se na všechny! Opatrujte se, držte se!! D

Pozvání na členskou schůzi LKPB, která bude zároveň valnou hromadou, jež se dle Stanov klubu koná co 2 roky-.úterý 7.12. 2021 v rest. Park ve Frýdlantu n./O. Proto je účast všech nezbytně nutná!! A čeká nás i vánoční překvapení, takže si jej nenechejte ujít! Rozdáme si klubové kalendáře.Těší se na vás všechny - předsedkyně.

Byli jsme při tom…

Modrý salónek místecké knihovny 9. 11. 2021 – v pořadu Křídla představila družina lašského krále Zdeni Viluše Krulikovského s Olgou Szymanskou osobnost našeho regionu, lidovou básnířku Olgu Tlučkovou.

Pořad byl připraven k nedožitým 100. narozeninám této básnířky, která byla i členkou Literárního klubu P. Bezruče Frýdek-Místek a Matice slezské.

V pásmu s údaji o životě Olgy Tlučkové se prolínaly její básně s hudbou a písněmi. Přítomní hosté tak zavzpomínali na autorčiny vtipné rýmovačky, ať již v lašském nářečí nebo spisovné češtině zobrazující jednak vzpomínky z mládí, ale i nešvary naší společnosti. Její básnické sbírky: Sklodanky, Z našeho kraja (2006), Rýmovačky (2000, 2006 – 2. vydání), Po našimu, Slezsko – jedna báseň (2011), Bruzovice aneb básničky z mojeho kraja (2011)a desítky almanachů s jejími básněmi zůstanou trvalým dědictvím pro příští generace.

Literáti se mohou pochlubit svými almanachy

Almanach – útlá brožurka formátu A5 převážně o dvaceti stránkách obsahující básně či prózu, mnohdy obojí, ozdoben barevnou, tématicky zaměřenou obálkou, uvnitř s kresbami či fotografiemi – tak by se daly charakterizovat dílka členů Literárního klubu Petra Bezruče (LKPB). 

„Těch literátů, kteří se rozhodli vydat si almanach i letos, je patnáct, v šestnáctém je výběr poezie z literárního webu, kam posílají své příspěvky „psavci“ z celé republiky. A to je, myslím si, slušná prezentace práce klubu za uplynulý rok,“  podotkla předsedkyně LKPB.

Celkově na 440 stránkách najde čtenář básně různé tématiky – od lásky, běžného života, i zajímavé náměty z cest, ekologie, vnímání vesmíru. Próza pak vykresluje příběhy, které se udály, které literáti sami prožili. Jsou to mnohdy události, které je třeba ukotvit na papír a nenosit v hlavě – předat je dál.

V básních se setkáte převážně s volným veršem, v próze možná překvapí i naše slezské nářečí. Už jsem vás dost nalákala k tomu, abyste si almanachy v dlouhém zimním večeru otevřeli a začetli se? Pak jsou k zapůjčení ve frýdecké knihovně a přeji příjemné počtení!                                                                                                                    

Další kniha Pavla Grygy  - Tichá voda je na světě

V pořadí patnáctá kniha Pavla Grygy, člena Literárního klubu Petra Bezruče Frýdek-Místek, datována do roku 2021 s názvem TICHÁ VODA, je autorem trochu netradičně sestavená. A sice – první část obsahuje informace o místech – továrnách, závodech aj. zaniklých objektech na uvedené strouze, která se line Frýdlantem n./O. v délce tří kilometrů. Jsou to fakta, která mají připomenout čtenáři starý i nový Frýdlant, proložená básněmi k danému místu a zároveň fotografiemi, jenž mapují uvedenou lokalitu a ještě více umocňují zobrazení a její stav v dnešním čase. Celkem šestnáct zastavení Tiché vody od stavidla na Nové dědině až po její návrat do řeky Ostravice v Pržně, mají zachytit její význam pro industriální rozvoj Frýdlantu n./O. převážně ve 20. století.

V druhé části nazvané NOVÉ ŠTĚSTÍ se nám Pavel Gryga už představuje ve svých básních tak, jak jej známe – lyrickými básněmi s vázaným veršem, které se dotýkají života, přátelství i lásky. Našel nové štěstí na rozcestí, na Borové, po prožitých osobních životních peripetiích se odrazil ode dna a … „srdéčko jeho láskou opět marodí…“. Uvědomuje si, že štěstí je jenom vzácný host, je proto třeba vážit si jej. Stejně tak lásky v pozdějším věku, které je třeba děkovat. Jak?  Třeba sněženkami, hyacintem, fialkou (básně Hyacint, Fialka). Nemůže nevzpomenout na své mládí (Učitelé, Spolužáci po 45 letech), na své lásky k děvčatům, ale i k beskydské krajině (Balada o děvčeti, Z beskydských luk, Milované Moravě). Ve svých básních dokáže mistrně vykreslit krajinu s šedými mraky, loukami, potoky, s labutěmi v ledové tříšti, s barevnou duhou i sluncem vysoko nad horami. Uvědomuje si ale, že mnohé naše pozemské konání je dílem osudu a s přibývajícím „stříbrem na skráni“ nám zbývá jen čekání…. (Setkání s osudem). V závěrečném verši celé sbírky - /Krátký je lidský věk /já toužím po životě /ať chutná jako pelyněk/ - autor děkuje lidskému bytí, životu, i když přichází nemoc a srdce bije na poplach.

Popřejme Pavlovi Grygovi „nové štěstí“, radost z každého prožitého dne i z právě vydané sbírky, která určitě osloví regionální patrioty pro svá mnohá, možná už dosti zapomenutá, fakta. A samozřejmě – poetičnost básní ocení především milovníci vázaného verše. Ničím nerušené počtení! Dajana Zápalková